Helgoland je souostroví v Severním moři, které je součástí Německa. Souostroví je tvořeno dvěma ostrovy – Helgolandem a Düne. Německo získalo ostrovy v roce 1890 výměnou za Zanzibar v rámci německo-britské dohody.

Na Helgolandu žije kolem 1500 obyvatel. Jejich předci začali ostrov osidlovat v r. 1952. Na ostrovy se lze dopravit lodí z několika severoněmeckých měst (plavba trvá cca 2,5–3 hodiny). Další možností je letecké spojení na menší ostrov Düne (létají sem menší letadla z několika malých letišť v severním Německu, let trvá cca 20–30 minut).

V hlavní turistické sezoně sem denně míří lodě z přístavů Büsum, Cuxhaven, Bremerhaven nebo Wilhelmshaven, dostanete se sem i katamaránem ze vzdálenějšího Hamburku.

Když vystoupíte z lodi ve zdejším přístavu, na první pohled vás upoutá, že neuvidíte skoro žádná auta. Ta mohou používat jen místní policisté, hasiči a záchranáři. Zároveň platí zákaz používání jízdních kol (výjimka je udělována pouze v zimních měsících dětem a mladistvým). Ostrov leží v bezcelní zóně, takže se turistům nabízí možnost levných nákupů oproti německé pevnině.

Celá cesta za focením tuleňů byla jedním velkým překvapením. Jak to v životě bývá, člověk míní, příroda mění. Už při kupování lístků v přístavu, nás trochu vyděsila informace o zpáteční plavbě. Návrat lodi z Helgolandu do Cuxhavenu byl přesunut z pátku na neděli. Bylo tedy jisté, že se domů vrátíme buď pozdě v neděli večer ale nejspíš až v pondělí ráno. No co, zaměstnavatel bude muset mít pochopení 😀 Kdo ale neměl pochopení, bylo počasí. Od Skotska se na Severní moře hnal orkán Xaver, který dále zasáhl Skandinávii a východní Evropu. S focením bylo minimálně na následující dva dny šmitec a ti kdo nevyužili možnosti si zafotit pár minut po příjezdu, mohli jen doufat, že se počasí umoudří v dalších dnech. Neumoudřilo se celé následující dva dny, kdy jsme netrpělivě a plní očekávání sledovali německé stanice, kde se vysílali obrázky zaplaveného Hamburského přístavu a jiné nemilé záběry. Vlny a vítr bičovali Helgoland ze všech stran. Už jsem propadal zoufalství, že byla celá cesta zbytečná a domů se vrátím bez jediné fotky. Na sobotu byla předpověď lepší, a tak jsme hned ráno pádili do přístavu na první člun směr Düne.

Plánované bylo focení ještě následující neděli, těsně před vyplutím na pevninu, ale to se mělo rázem také změnit. A tak byla pro naše focení, sobota jedinou šancí. Počasí navíc nebylo vůbec ideální. Zatažená obloha, mrholení a silný vítr. Objektiv i fotoaparát bylo díky tomu nutné obalit potravinářskou folií, aby mi písek, který z pláže zvedal silný vítr, neponičil techniku. Všechny fotky jsou tedy výplodem jediného pokusu, který jsem se snažil co nejlépe využít.

Nejsmutnější ovšem bylo, jakým způsobem orkán narušil život v tulení kolonii. Pohled na potlučené tuleně byl krutý. Díky řádění orkánu, bylo několik mláďat zraněných nebo mrtvých.  Další mláďata přišla o svou matku a svým zoufalým, chraplavým hláskem ji volala zpět. Pár dní po návratu do Čech, jsem se dozvěděl alespoň trochu radostnou zprávu. Nalezená, osamocená mláďata, ochranáři odvezli na pevninu do záchranné stanice. I tak si ale orkán Xaver vybral svou daň a zemřelo kolem 40 mláďat a nemálo dospělých.

error: Obsah je chráněn (chráněno autorskými právy) !!